O pasířství
Pasířství je příbuzným oborem uměleckého kovářství, má s kovářstvím také společné kořeny v dávném zpracovávání kovů za studena a má zároveň velmi blízký vztah ke zlatnictví a stříbrnictví.
Z hlediska používaných materiálů převládá zpracování barevných kovů, především mědi a různých druhů mosazí, v poslední době se však dostává do popředí nerez ocel díky svým užitným vlastnostem a také modernímu vzhledu. Stejně jako umělecký zámečník tváří i pasíř kovy za studena a třískově je obrábí. Zpracovává jemné plechy a profilové materiály. Ke spojování používá zejména různé druhy pájení, ale také materiály tavně svařuje. Práce pasíře je náročná na přesnost. Navíc, vzhledem ke zvýšeným požadavkům na konečnou jakost povrchů, je tato práce velmi náročná na čistotu zpracování. Povrchy materiálů nesmějí být při zpracovávání zbytečně poškozeny například otlačením, poškrábáním nebo účinky tepla, při kterých by došlo k nerovnoměrnostem v jejich zabarvení. Pasíř proto mnohdy pracuje, především při dokončování, v jemných rukavicích, aby povrch výrobku nevystavil nepříznivým chemickým účinkům vlhkosti prstů. Používá také ve větší míře, například při upínání obrobků, čisté podložky z měkkých materiálů a leštěné plochy nástrojů. Samotné technologie povrchových úprav mají v řemeslné tvorbě pasíře zásadní význam a v tomto směru se pasířství svým způsobem překrývá s cizelérstvím. Pasíř, stejně jako kovář či zámečník, zhotovuje vlastní technologií mříže, schodišťová zábradlí, dveře nebo drobnější užitkové předměty interiérů, jako jsou svícny, popelníky, věšáky nebo vázy. Zároveň však zhotovuje i drobné šperky a liturgické předměty, čímž se jeho práce přibližuje práci zlatníka či stříbrníka.
Z hlediska používaných materiálů převládá zpracování barevných kovů, především mědi a různých druhů mosazí, v poslední době se však dostává do popředí nerez ocel díky svým užitným vlastnostem a také modernímu vzhledu. Stejně jako umělecký zámečník tváří i pasíř kovy za studena a třískově je obrábí. Zpracovává jemné plechy a profilové materiály. Ke spojování používá zejména různé druhy pájení, ale také materiály tavně svařuje. Práce pasíře je náročná na přesnost. Navíc, vzhledem ke zvýšeným požadavkům na konečnou jakost povrchů, je tato práce velmi náročná na čistotu zpracování. Povrchy materiálů nesmějí být při zpracovávání zbytečně poškozeny například otlačením, poškrábáním nebo účinky tepla, při kterých by došlo k nerovnoměrnostem v jejich zabarvení. Pasíř proto mnohdy pracuje, především při dokončování, v jemných rukavicích, aby povrch výrobku nevystavil nepříznivým chemickým účinkům vlhkosti prstů. Používá také ve větší míře, například při upínání obrobků, čisté podložky z měkkých materiálů a leštěné plochy nástrojů. Samotné technologie povrchových úprav mají v řemeslné tvorbě pasíře zásadní význam a v tomto směru se pasířství svým způsobem překrývá s cizelérstvím. Pasíř, stejně jako kovář či zámečník, zhotovuje vlastní technologií mříže, schodišťová zábradlí, dveře nebo drobnější užitkové předměty interiérů, jako jsou svícny, popelníky, věšáky nebo vázy. Zároveň však zhotovuje i drobné šperky a liturgické předměty, čímž se jeho práce přibližuje práci zlatníka či stříbrníka.
